KÓMA    

   Všude byla hrozná zima, jen doma bylo nezvyklé teplo. Onen osudný měsíc jsem hned ze začátku přesně 2. prosince jsem začal chodit s holkou, po které jsem hodně toužil a kterou jsem hodně miloval. Za pár dní přišel štědrý den a Vánoční pohoda, však to znáte. Na štědrý den jsem byl pomyslně naposled se svou holkou. A pak se to stalo přišel onen osudný den 26. prosinec. Můj otec si koupil nové auto se kterým jsme ten den jeli vrátit sousedům autonabíječku a bohužel nebo bohudík to fakt nevím jsme se s této jízdy s otcem nevrátili, spíše já jsem se nevrátil. My jsme totiž měli autohavárii. Naše nové auto úplně rozbité, ale kdyby jen to. Můj otec i s autem skončil v potoce v důsledku, že spadl z mostu do zmiňovaného potoka. A já jako kaskadér nebo blázen jsem vyskočil ve smyku z okna a otce jsem nechal v tom autě v potoce samého. A kde jsem skončil já. Málem v hrobě, ale při pádu z okna jsem skončil v příkopě opodál. Teď už věřím, že lidé mají srdce aspoň Ti co bydleli hned vedle toho potoku. Títo lidé mi totiž zavoláním záchranky zachránili život Po příjezdu do nemocnice jsem se ocitl na anesteziologicko resuscitačním oddělení, zkráceně ARO. Na tomto oddělení s mými krásnými sny o lidech, které mám nejraději hlavně o mojí holce Markétě, které od teď budu říkat Niki, jsem strávil 5 dní. než jsem dostal zástavu srdce a hned poté jsem se probudil z komatu jen co mě páni doktoři po zmiňované zástavě vyndali z toho tunelu. Promiňte já to trochu poplet, to mě se zrovna v komatu zdálo, že při té zástavě, že mě dávají do nějakého tunelu a poté mě hned vyndávají z něho ven, ale pravda byla jiná. Páni doktoři mi jen dali elektrické šoky, kterýma mě nejen vrátili zpět na svět, ale kterýma mi znova otevřeli oči. Po 5 dnech jsem byl z ARA převezen na jednotku intenzivní péče na téže nemocnici. Po 1 dni na JIP v Třinci jsem byl převezen k operaci čelisti na Fakultní nemocnici v Ostravě, kde mě operovali v pátek a v úterý za týden mě převezli na dětskou neurologii téže nemocnice. Poté jsem se dával pomalu dohromady. Začala mě navštěvovat rodina a atd. Rodina mě navštěvovala také před převozem do Ostravy, ale víte jak, já to moc nevnímal. Pak za mnou přijela také Niki, kterou jsem opět rád viděl této holce můžu poděkovat za hodně a věřte, že mám za co. Víte já nejdřív pochyboval, že by mě mohla Niki někdy milovat, ale potom co se stalo jsem uvěřil, že ano. Niki mě hodně potěšila tím, že při jejím prvním odchodu z nemocnice ode mne, se naklonila k posteli a dala mi pusu. Možná, že si myslíte, že jsem blázen, ale pro mne to v tu chvíli a v tu dobu znamenalo hodně. a tehdy jsem poznal, že je to fakt nejlepší holka, kterou jsem mohl potkat. Ale na neurologii, to byl fakt hnus. Pořád nějaké kapáky v 7 ráno, 4 odpoledne a 11 večer, pro člověka jako jsem já, který nic takového nikdy nezažil, to byl fakt šok. Z tohoto oddělení mě propustili 2 února domů. Konečně doma jsem si říkal. Ale tímto to znova začalo být jako před tím až na pár maličkostí. Zase jsem naštval Niki. Už to skoro vypadalo jako rozchod, ale tahle holka mi dala ještě šanci. Nyní sedím na nádraží je půl dvanácté a tak si říkám, že jen čekám, kdy se můj otec v tom píp autě jednou zabije. Ne, že bych to chtěl, ale mám takové tušení, že se něco takového stane. A proto bych Vám všem chtěl říct. Pokud máte nějaké auto:Važte si ho. A pokud máte někdo taky tak super holku na kterou se můžete vždy spolehnout a obrátit tak pak si jí važte ještě víc. A prosím nedejte dopustit, aby se jí něco stalo. A dopřejte ji, prosím štěstí i když to nebude zrovna s váma. Jestli je taková jako Niki věřte, že to štěstí si zaslouží. Jo asi budu končit, protože mi po tváři stékají slzy a dopisuje mi tužka. Ale nevím, jakmile někdy umřu, tak bych si přál mít na hrobě: kopretiny a mít hrob pod rozkvetlou lípou v rohu hřbitova s náhrobkem, který by upoutával pozornost lidí, kteří by zašli až na konec tohoto hřbitova. Náhrobek, v kterém by byla vytesána tvář kluka, který měl rád život a měl z něho radost a snažil se vždy mít úsměv na tváři. Já bych totiž přál všem, aby na tom světě, byli dlouho hlavně lidem jako je Niki a těm, kteří pomáhají druhým v nouzi. Nyní opět sedím na nádraží a těším se na to, až zase uvidím Niki podívám se do jejích očí, které mě vždy dostanou a políbím ji. Naposled bych chtěl říct:Niki jestli mě slyšíš, máš pro mě velkou cenu a nechtěl bych tě nikdy ztratit, opravdu né.

Autor: Neznámý