Koutek poezie - Milana Boušky
Poezie je něco, co nás bude vždy hřát na duší a co nikdy nezmizi z našich srdcí...

  NEVIDOMÁ
S bílou hůlkou tu dívka kráčí,
ztracená v davu, bezmocně šlape po bodláčí,
kdo jen jí podá ruku svou,
a povede jí prázdnou tmou.
Uprostřed lidí tu tiše kráčí,
zmatená princezna, oči pláčí,
tak moc by chtěla žít.
Tajně si maluje barvy květů,
k Bohu se modlí a modlí se k létu.
Nepoznala nikdy pravou lásku,
lidé kolem mají černou masku,
otevírá světu srdce své
a zoufale čeká - kdo jí chce.
Jen černý kníže se jí dvoří
a sleduje jí krok co krok,
do dlaně dlaň tiše vloží
a tak to trvá rok co rok.
Není zbabělá nevzdává se naděje,
večer na lůžku schoulená
dotýká se rozkvetlé aleje.
Každou noc má krásný sen,
za ruku s chlapcem chodí ven,
toulá se sluncem zmámená,
oděnou světlem ji láska má.

Je šílené probouzet se ze sna
a nešťastně zas bloudit tmou,
bezbranná na kolena klesla
a odříkává modlitbu svou.
Někdy mám pocit,
že nerozumím jejím slovům,
tajně za ní chodím
a poslouchám ji znovu.
Dnes už vím, že ztratila svou duši,
nevěří mým slovům, když říkám
jak jí to dnes sluší,
je navždy ztracená,
padá tiše ke dnu
a na ¨její slova zmatená
mám odpověď jen jednu.
Neprobouzejte lásku,
vždyť ona příjde sama,
nepodceňujte lásku,
ta jediná vás nechce zklamat.
Chraňte si svoji čest
a nebuďte slepí,
nikdy se nenechte na zlou cestu svést
a nedbejte na cizí klepy.

  Věnování:

 
Pro nejsmyslnější ženu 
a mou životní lásku,která, 
i když o tom možná neví, 
mi pomohla vrátit se do života, 
ukázala mi, 
že život umí být krásný 
i když jsme v nesnázích, 
dodala mi nový rozměr života, 
mnohem širší,
zajímavější,krásnější, 
dala mi vlastně vše,
co jsem dosud nepoznal,
pro ženu, jenž mě dokáže
rozveselit,rozzlobit,roz....,
jenž dokáže naslouchat
nejen rozumem,
-jenž miluji.
"J." zůstraň vždy taková
                   M.


Poslední aktualizace (upload) této stránky: 1.1.1970 01:00:00; Stáhnutí této stránky: 25.4.2024 21:09:56 Design by ATom